Páťa vzal svůj mobil a zavolal do vedlejšího pokoje Páju, že se už prospal a vypuknutí akce teda již v podstatě nestojí nic v cestě. Protáhl se a jelikož byl hrdý na svůj mírně ochmýřený hrudník, prozatím si pouze nasadil na hlavu jeden ze svých třiadvaceti klobouků. Odmala snil, že se stane kovbojem a proto ihned ke svým prvním narozeninám dostal první klobouček. Byl z bakelitu a na gumičku. Tedy snad krom vzpomínek neměl žádnou cenu, proto se s ním Páťa nerad chlubí. Vzal si sklenku a odlil si 6 palců ze své pětilitrové zásobní láhve originální yankee whiskey, kterou mu tatínek věnoval pro zbystření mysli a lepší pohodu. Z chutí se zakousl do odpoledního doutníku značky Good morning Habanna, v duchu políbil platonicky svoji přítelkyni Jáju, která jako každý víkend odjela za svým snad tatínkem a maminkou. Jeho mobil pípnul. Páťa dostal texovou zprávu od Yogiho: “Seš p..us.” Rozchechtal se svým hurónským smíchem až se rozsypalo okno v pokoji, což přivolalo všechny jeho spolubydlící, aby mu sborovým hlasem zabručeli: “Ty vole, seš ale p..us!” To už Páťa opravdu nevydržel a musel si běžet vyměnit své plíny Hugo Boss, čímž totálně odrovnal ostatní, kteří jej následovali v pořadí Pája, Fíďa a nakonec i benjamínek Ráďa. Po společné hygieně v zadělaném korýtku (vydržovat si uklízečku jim na kolejích zakázali) vyhrábli zpod svých pelíšků ty nejmíň zmuchlané hadříky z dílen mistrů krejčíků jako Calvin Klein, Hugo Boss, Gianni Versace, Fishbone, nakopli Pájovo Lidové vozítko a vyrazili nakoupit zásoby na dnešní párty.

Chudák Pája měl mokré koleno, protože Páťa celou cestu slintal, natahoval se po volantu a tahal za řadící páku. Páťova touha řídit narůstala již půl roku od té doby, co ho policie nachytala, když jako správný Američan řádil za volantem ožralý. Po cestě do hypermarketu se zastavili na pozdní snídani u Mc´Drive a ještě si s sebou nechali zabalit 3x Menu Mc´Bůček a 3x litr Coca Coly s ledem a s ohýbacím brčkem. Ráďa se rozplakal, že nemá bohaté rodiče a tak mu aspoň koupili jedny malé hranolky. Ráďa se štěstím rozplakal znovu a slíbil jim, že až si najde nějaké kvalitnější, solventnější rodiče, taky jim koupí celou hromadu hranolků. Než se Ráďa uklidnil, dorazili do supermarketu. Naplnili nákupní vozíky po okraj ústřicemi, kaviárem, kuřaty, šampaňským, whisky, vodkou, jamajským rumem a hlavně buřtama a pivem. Navrch přihodili něco málo křupavých dobrůtek a jiných pochoutek a nákup završili deseti krabičkami plynových bombiček určených nejen k výrobě šlehačky, ale i veselé nálady. Sličné pokladní nechali navíc pár drobáků, protože jim jí bylo líto, když jí vlastně zaměstnali čtvrthodinovým přehazováním jejich nákupu. Nějakou dobu trvalo, než se jim podařilo urovnat všechny pochoutky do jindy velkého prostoru kufru, ale dnes přeci jen něco málo zmenšeného Páťovými věrnými přáteli televizorem, videorekordérem a naftovým generátorem, protože jako správní dobrodruhové měli za cíl své cesty místo prosté veškerých vymožeností civilizace. Poté se za pískotu pneumatik a vůně pálící se gumy vydali vstříc světu, kde nad vodní hladinou zapadá Slunce za cvrkotu cikád a stateční muži pokuřují s nemenší odvahou své tvrdé MarcoPollo.

Na konci města na ně už nedočkavě čekali jejich další kumpáni. Matthew, kterého v podstatě nikdo nemá rád, ale všichni ho berou, protože dokázal obšťastnit mírně nadprůměrný počet místních hloupějších slečen (podle některých legend se mu prý podobně dařilo i na jeho toulkách po různých východních zemích, Thajsko nevyjímaje), nedočkavě túroval své rudé žihadlo. Jakmile kolem prosvištěl Pája, rozběsnil se sice tajný, ale nelítostný souboj, která z obou posádek dorazí na místo určení jako první. V obou “závodních” strojích se rozezněl bojový ryk, který chvílemi přehlušil sténání motorů a kvílení brzd, které užívali jen v krajní nouzi, když se protijedoucí automobily včas neodklidily do některého z pangejtů vedle silnice. Matthew měl skrytou výhodu v Čárovi, který ho vzpružoval vhodnou stimulující hudební kulisou, neboť je to DJ amatér, a také v Čárově bodyguardovi Jožinovi, jenž ho pro změnu motivoval údery pěstí do hlavy a svým zvířecím řevem. Slavouš, který doplňoval výkvět této osádky, sice nebyl bohatý ani penězi ani jinými doplňky těla, ale ostatní mu záviděli jeho téměř dokonale americkou vřelost s příslušným úsměvem. Byl proto brán na podobné akce, aby se ostatní od něj mohli tomuto umění naučit. Ten se i v těchto krev vařících okamži-cích opět libě uculoval a bavil své kolegy jedním ze svých nekonečných monologů. Nakonec oba vozy šťastně dorazili do centra další zábavy.

Pája šikovně v poslední chvíli strhl své auto na dvě kola a protáhl se tak na mýtinku u lesního jezírka jako první. Matthew se jeho grifu lekl a pro změnu svůj samohyb roztočil do několika po sobě následujících smyků, až se z toho Jožin poblinkal. A ten, protože se tímto stal středem výsměchu svých kamarádů, se rozhodl jít zvýšit si sebevědomí k některé z budoucích nepannen do nedaleké vísky. A to vlastně i proto, že jeho nejsilnější duchovní projev si toho stejně žádal. Fíďa, Ráďa, Slavouš a Čára, protože nemají mobilní telefony, a tak nemohli být zaměstnáni podobně jako zbytek party vyřizováním vzkazů do svých domovů o přežití dlouhé cesty, se vydali na pokyn vítěze Páji pro dříví, neboť den se nachyloval. Páťa se po několika hovorech pustil do oživování svého televizoru, poněvadž doba jeho oblíbeného seriálu Dalas se blížila a on byl nesmírně zvědav, co zas jeho oblíbený hrdina v klobouku vyvede ostatním za kousek. Když hoši nanosili dostatek dřeva, Páťa se rozhodl rozdělat oheň svým starožitným křesadlem. Moc se mu to nedařilo, ale jelikož se nechtěl vzdát svého poslání, odsál kradmo z nádrže svého kolegy pár litříků benzinu a obohatil přírodní materiál touto vzlínavější ingrediencí. Chvíli poté se mezi hustým páchnoucím dýmem konečně objevili první plamínky a to byl signál pro zahájení programu. Páťa naladil své dvoustrunné banjo, ostatní otevřeli první plechovky plné zlatavého moku a dali se do připravování kuřátek a buřtíků. Chroupali chipsy, pokuřovali, dojatě sledovali západ Slunce a vzpomínali, v kterých filmech už ho viděli. Pobrukovali si písně plné dálek a větrem ošlehaných tváří, jenom Slavouš se k nim nepřidával, neboť ještě nedokončil své bezduché povídání.

Ovšem příroda je nevypočitatelná. Zvedl se vítr a nad mýtinku nahnal spoustu mráčků, které si začaly učurávat přímo na hlavy našich moderních zálesáků. Zlá obloha uhasila těžce rozdělaný oheň. Páťa stihl ještě před tím než se pořádně rozpršelo přikrýt televizi igelitem, a protože blesky začaly rušit příjem televizních vln, pustili si videokazetu z poslední společně prožité školní události. Potom rychle všichni hupsli do autíček. Připadali si jako v americkém kině a ten pocit je hřál více než jakákoli smradlavá vatra. Na obrazovce se zjevovali jejich spolužákyně a Slavouš s Čárou vykřikovali z polostažených okýnek, kdo z nich s kterou obcoval. Bavili se dobře a málem ani nepostřehli, že déšť je pryč. Protože je už bolely ručičky od nalévání si různých etanolem vonících tekutin, vydali se za obsluhou do hospůdky v oné zmiňované vísce, kde v nějaké chaloupce pravidelně oddechoval v náruči shovívavé vesničanky jejich přítel Jožin. Čára jim cestou vyprávěl o své zvláštní schopnosti, kterou nazýval autolevitací. Nikdo mu nevěřil, tak těm nevěřícím Tomášům předvedl své umění, které čítalo několik pravidelných ďolíků od jeho botiček na kapotě vozu nějakého zbohatlého vesnického strejdy. Všichni se mu vysmáli, že je to houby autolevitace, ale spíš autoprocházka, a pokračovali dál. Když dorazili k hospodě, bylo už zavřeno, a tak chvilku nadávali a domáhali se zaslouženého občerstvení. Marně, neboť pan hostinský jejich útok odrazil brokovnicí, kterou mu zanechal jako zálohu na dluh místní hajný. Chlapci uháněli, sic jim síly stačili. Celí znavení se pokáceli na mýtince a usnuli.